Hodnocení žáka ve škole

Nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu probíhajícího ve škole jsou činnosti spojené s hodnocením žáků.

Cílem hodnocení je poskytnout žákovi zpětnou vazbu, prostřednictvím níž získává informace o tom, jak danou problematiku zvládá, jak dovede zacházet s tím, co se naučil, v čem se zlepšil a v čem ještě chybuje.

Hodnocení žáka vychází ze stanovení jasných cílů a konkrétních kritérií, jimiž lze žákovu činnost a její výsledky poměřovat, na jejichž základech může i žák hodnotit svou práci.

Nedílnou součástí hodnocení musí být konkrétní návod, jak má žák postupovat, aby přetrvávající nedostatky odstranil.

Cílem hodnocení je soustředit se na individuální pokrok každého žáka, respektive na hodnocení naplnění předem stanovených požadavků.

Nedílnou součástí hodnocení žáka ve škole je též hodnocení jeho chování a projevů. Celkově však nesmí vést ke snižování důstojnosti a sebedůvěry žáků.

Hodnocení prospěchu a chování se řídí těmito zásadami:

1. Být otevřený k dětem i rodičům, stanovit a vysvětlit jasná kritéria pro hodnocení.

2. Umožnit žákům účast na hodnotícím procesu.

3. Hodnotit individuální pokrok bez srovnávání s ostatními.

Základní pravidla pro použití klasifikace:

1. Známka z vyučovacího předmětu nezahrnuje hodnocení žákova chování.

2. Klasifikujeme jen probrané a procvičené učivo. Žáci mají možnost a dostatek času k naučení, procvičení a zažití učební látky.

3. Učitel vyváženě hodnotí a promítá do klasifikace a hodnocení: vědomosti, dovednosti, postup, práci s informacemi, úroveň komunikace a tvořivost žáka.

4. Při klasifikaci používá učitel pěti klasifikačních stupňů.

5. Písemné práce žáků jsou zakládány do složek.

6. Všechny písemné práce jsou včas oznámeny, aby žáci měli dostatek času se na ně připravit.

7. Tradiční ústní zkoušení u tabule je nahrazováno efektivnějšími způsoby zjišťování vědomostí a dovedností žáků.

8. Významným prvkem procesu učení je práce s chybou. Žáci mají právo dělat chyby – uvědomění si chyby je příležitost naučit se to lépe.

Základní pravidla pro použití slovního hodnocení:

1. Hodnocení je prvotně zaměřeno na poskytování zpětné vazby o průběhu a výsledku činností žáka. Žák dostává informace také o tom, jakým způsobem může dosáhnout lepších výsledků v problémových oblastech.

2. Učitel hodnotí osobní pokrok žáka, porovnává jeho aktuální výkon s předchozími výsledky práce.

3. Hodnocení je vždy adresné a osobně se obrací k žákovi.

Pravidla pro hodnocení žáka na naší škole:

Jednou z podmínek efektivního učení je zpětná vazba, která poskytuje žákovi informace o správnosti postupu, průběhu či výsledku. Při poskytování zpětné vazby klademe důraz na vhodnou formulaci (zaměření na problém, činnost, nikoliv hodnocení osoby). Přednost dáváme pozitivnímu vyjádření.

V jednotlivých vzdělávacích oblastech máme vypracovány kritéria hodnocení žáka, která odvíjíme od klíčových kompetencí. Je důležité, aby se do procesu tvorby kritérií hodnocení zapojili i žáci (mohou spoluvytvářet i kritéria pro udělování známek).

Samostatnost v plánování a větší zodpovědnost za vlastní učení přinášejí i písemné smlouvy mezi učitelem a žákem, které se většinou týkají většího obsahového celku.

Nástrojem využitelným pro hodnocení práce žáků je i žákovské portfolio, kde jsou shromažďovány materiály různého druhu tak, aby dokumentovaly stav vědomostí a dovedností žáka.

Slovní hodnocení:

V prvím až čtvrtém ročníku jsou žáci průběžně i na konci pololetí hodnoceni slovně. Slovní hodnocení umožňuje především podat dítěti zpětnou vazbu o dosažení osobních pokroků při osvojování konkrétních dovedností, vědomostí a návyků bez srovnávání s ostatními žáky. V pátém až sedmém ročníku jsou žáci hodnoceni kombinací známek a slovního hodnocení. V nejvyšších ročnících (8. a 9.třída) jsou žáci klasifikováni na vysvědčení známkami s možností doplňujícího slovního hodnocení.

Hodnocení známkami:

Při hodnocení známkami stavíme na povzbuzení, ocenění a na pozitivní motivaci. Od pátého ročníku jsou žáci z hlavních předmětů hodnoceni známkami. Součástí hodnocení je i sebehodnocení žáků, jejich snaha a schopnost posoudit nejen svoji práci, ale i vynaložené úsilí, osobní možnosti a rezervy.